O MNĚ

"Zase uklízíš? Co prosím Tě, co pořád v tom svém 2+1 uklízíš?" Jak často slýchám tato slova od své maminky, když mě v sobotu dopoledne zavolá a ptá se, co dělám. Koneckonců, vyrostla jsem za jejích povinně uklízecích sobot. Ne, nejsem uklízecí maniak, nemám  trička v komínku, seřazené hrníčky podle velikosti a barev a ani nejsem zastáncem metody Flylady s každodenní dvacetiminutovkou strávenou s prachovkou. Jen mám ráda pocit, když se rozhlédnu po bytě, kde mě nic neruší, žádný předmět nevzbuzuje moji nelibost nebo negativní pocit. Ráda ráno snídám v kuchyni, kde není dřez plný nádobí od večeře, ráda se vracím z práce do bytu, kde na mě hned v předsíni nespadne hora nevyžehleného prádla a ze sedačky nekoukám do skleníku s čínským porcelánem. Nic proti němu nemám, jen to není můj šálek. 

Od malička jsem byla vedená k pořádku. Ani v dospělosti jsem nikdy neměla problém s udržováním domácnosti v relativní čistotě ani zbavování se věci, o kterých jsem přesvědčená, že už mi neslouží. A to jsem ještě neznala koncepci úklidu a udržování pořádku japonské organizátorky domácnosti Marie Kondo. Díky knížce Zázračný úklid  - pořádek jednou pro vždy (Knižní klub 2015) jsem si doma a možná i v sobě skutečně uklidila a zkusila na vlastní kůži, jak úžasně očistný proces to je. Moje předešlé čistky byly slabý čajíček oproti průvanu, kterým prošla moje domácnost loňského léta. Od té doby nedám na pravidelný hloubkový očistný proces domácnosti dopustit a protože jsem sama pocítila jeho ozdravné účinky v mnoha ohledech, velmi ho všem doporučuji. 

Nic není zadarmo, ani libý pocit, když se rozhlédnete po svém příbytku a nic vás neruší, neznervózňuje, nevzbuzuje negativní pocity nebo vzpomínky. Udělala jsem si jasno v tom, že mě to za čas i fyzickou námahu stojí. Dnes už se naštěstí nemusím stydět za to, že mě sobotní úklid nevadí a většinou si ho užívám. I když se stále prodávají magnetky na ledničku s výkřiky "Vzorně uklizený byt je známkou promarněného života", už se o tom může veřejně mluvit, už se tímto tématem zabývají i trendy bloggerky, mladé maminky se radí, jak svoji domácnost udržet v pořádku, reportáže o home managementu najdete i ve Forbesu, vydávají se knihy. Je fajn, že je tomu tak a že už se nemusím tajit tím, že miluji ten pocit, kdy dokončím úklid, sednu si a namažu ruce krémem, v tu chvíli je na chvíli svět v pořádku.

"Není na světě nic hroznějšího než nenáviděný domov. Být nešťasten ve styku s jinými lidmi je přirozené, ale být nešťasten doma přirozené není."

Blaise Pascal 

Blog o cestě k milovanému domovu píšu od roku 2016. Několikrát už stránky doznaly větších nebo menších úprav, většinou vždy po shlédnutí nějakého webináře k tématu prezentace na sociálních medií. Cílem mých úprav byla vždy co největší srozumitelnost a přehlednost témat pro milé návštěvníky, kteří na moje stránky zavítají.

Všechny texty jsou původní, nevykopírovávám části z jiných webů. Nechávám se inspirovat texty a myšlenkami, které už byly řečeny jinými lidmi, ale všechny moje texty jsou původní, psané mými slovy, často s uvedením původního zdroje, pokud ho znám, doslovné kopie si z cizích prací nepořizuji.

Fotografie používám z databanky webnode, internetových databank jako pixels.com nebo  pixabay com. U dalších fotografií z internetu se snažím vždy v první řadě vyhledávat fotografie se svolením k volnému použití nebo uvádím zdroj, pokud se mi podaří k němu dostat. 

Materiály ke stažení poskytuji zdarma bez povinnosti jakékoli registrace, alespoň to té doby, než pochopím výhody mailingu :-)